Příběh, který se rozbíhá zvolna, ale končí rázně, jako když se za dlouhé souvětí postaví vykřičník; náhlé rozuzlení čtenáře docela překvapí.
Yann Martell napsal příběh o zvířatech v dnešním světě a taky trochu o holocaustu.
V divadelní hře, kterou hlavní postava – spisovatel pomáhá psát preparátorovi zvířat, se popisuje osud dvou zvířat – to je ten Vergilius s Beatricí z názvu – způsobem, který evokuje holocaust. Se zvířaty je spojena nejen hra, ale i preparátor, ten svou prací, a spisovatel, který má zvířata 2 – psa a kočku.
A přesto není román Vergilius a Beatrice o zvířatech, ale spíše o věčném puzení člověka ničit.
„Pamatuji si na ten první políček, jak mě přiváděli. Už v tu chvíli jsem něco navždy ztratila, jakousi základní důvěru- Máš-li nádhernou sbírku míšeňského porcelánu a nějaký chlap popadne jeden šálek a schválně ho rozbije o zem, proč by pak nerozbil i všechno ostatní? Jaký je v tom rozdíl, šálek nebo polévková mísa, když ti ten muž dal najevo, že opovrhuje veškerým porcelánem? S tou první ranou se ve mně rozbilo něco jako ten porcelán. Byl to tvrdý políček, silný, avšak neplánovaný, uštědřený zcela bezdůvodně, než jsem jim stačila říct své jméno. Když mi udělali něco takového, proč by nemohli provést ještě něco horšího? Copak by mohli přestat? Jeden úder je jako bezvýznamná tečka. Je zapotřebí udělat linku, propojit tečky mezi sebou, dát jim směr a účel. Jeden úder vyžaduje druhý, pak třetí a pořád dál.“
Žádné komentáře:
Okomentovat