Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu

O prospěšnosti alkoholismu shromažďuje satirické zápisky ze stranických schůzí, fejetony a drobné příběhy z života, všechny říznuté notnou dávkou vodky. Sbírku tragikomických příběhů uzavírá již méně úsměvný Bulgakovův dopis vládě SSSR, jímž si chtěl zachránit zbytek kůže, který ještě měl.


„Byl to svatej muž!“ vypískla nějaká stařenka. „I když sťatej, přece svatej.“
„Netahejte nám sem ty svý náboženský bludu, teta,“ zaprotestoval řečník. „My tu žádný svatý nepotřebujeme. Kde jsme to skončili soudruzi… Ano, od smrti knížete Vladimíra se v buržoazní společnosti už devět set let v jednom kuse chlastá. Pijou všichni bez rozdílu, ušetřeni nejsou ani kojenci a sirotci. ´Umírněné pití, dlouhé žití!´ nabádal věhlasný básník buržoazního období Ivan Sergejevič Turgeněv. A pak tu máme celou řadu nejrůznějších lidových přísloví opěvujících alkoholismus, jako například ´alkohol nešatí, ale zahřeje´, ´řeči se vedou, vodka teče´,´vodka podporuje zpěv, voda hněv´, ´alkohol rozvazuje jazyky´. Kdo si vybaví další příklad?“
„Čaj není vodka, nedá se pít na litry!“ odpověděl povzbuzený dav.
„Správně, merci.´S jednou lahví daleko nedojdeš´, ´i ta slípka musí pít´, ´pil-umřel, nepil-umřel taky´, ´když si trochu přihneš, problémům se vyhneš…´“