Audrey Niffeneggerová - Zakletý v čase

Konečně jsem narazila lehké letní čtení, které mě na rozdíl od Jednoho dne nezklamalo. Zakletý v čase je pěkný letní román, který má vše, co Jeden den jen slibuje. Svižné tempo,díky kterému jsem tlustou bichli přelouskala správným plážovým tempem. Originální název zní The time travellers´s wife a to přesně vystihuje podstatu a obsah knihy. Hlavní postava a čtenář spolu s ní skáče v čase; autorka nám vždy na nějakém takovém výletu poskytne malý střípek a my netrpělivě čekáme, kde utrousí další, abychom si mohli ten obrázek složit celý. Nečekají nás žádné divoké výlety do daleké budoucnosti ani do daleké minulosti, ale jen přeskakujeme o růlzných období života hlavní postavy a jeho blízkých.



Henry:
"Zima. Strašná zima. Ležím na holé zemi ve sněhu. Kde to jsem? Zkusím se posadit. Nohy mě neposlouchají. necítím je. Ležím na otevřeném prostranstcí mezi nějakými budovami a kmeny stromů. Podívám se nahoru. Uvědomím si, že je to Grantův park.

...

Vstanu. Nohy mi zbělely a ztuhly. Necítím je, nedokážu jim poručit, ale jdu, potácím se sněhem, padám, vstávám a vrávorám dál."

...

"Pomóc!" křičím, ale nikdo nepřichází. Stočím se do klubíčka u dveří, přitáhnu si kolena k bradě a obejmu nohy rukama. Nikde nikdo. Nikdo nepřichází a potom konečně, konečně mizím.
...

Clare:
"Usadím se na verandě a pokouším se začíst do Prousta. Z francoužštiny se mi začnou klížit oči. Už skoro spím, když v tom zaslechnu ránu z obývaího pokoje. Henry se svíjí na podlaze, promodralý chladem a prostydlý. "Pomoc", vypraví ze sebe s cvakajícími zuby. Rozeběhnu se k teleforu."