Niklas Frank - Můj otec - Účtování

Z knihy Niklase Franka zášť přímo odkapává. Dráhu svého otce, Hanse Franka, popraveného v Norimberku popisuje bez servítků, detailně s perverzností a podrobnostmi takovými, že připomíná odvar z Laskavých bohyní Jonathana Littela; Hansi Frankovi nelítostně přímo vymáchá čumák v jeho vlastních zločinech. Niklas Frank píše o svém otci nekompromisně, bez snahy ho omluvit, celý jeho život rozcupovává na kousíčky a odhaluje jednu odpornost za druhou. Jako by knihu psala jeho oběť a nikoli syn. Kniha není napsaná proto, aby světu ukázala válečného zločince, ale proto, aby autor vykřičel do světa, že on činy svého otce neschvaluje a že v tomto směru není jeho synem.
Nelítostnost knihy je překvapující zvlášť ve světle toho, že Hanse Franka popravili, když jeho synovi bylo sedm let a z knihy nevyplývá, že by byl Hans Frank tyranem i doma, nejen v čele Generálního Gouvernementu.



"Křupnutí tvého vazu mě ušetřilo zpackaného života, jak bys mi byl těmi svými kydy otrávil mozek. Tak jako mlčící většině mé generace, která neměla to štěstí, že jí pověsili otce. Proto jsem rád, že jsem tvým synem. Jak špatně jsou na tom miliony jiných dětí, jejichž otcové vypouštěli stejné hlody plné zákeřností a zbabělosti, plné krvelačnosti a nelidskosti, ale nebyli tak prominentní, jako ty. U nich se nevyplatilo jejich tirády zaznamenávat, nikdo nepořizoval seznamy jejich deníků. Já to mám dobré, já můžu po archivech v Evropě i USA sesbírávat živé cáry tvého života, mohu si je okouknout bez obtěžování prolhaným žvástáním příbuzenstva kolem. A ať na ně jdu skalpelem, anebo kaldivem, vždycky z nich vyleze typicky německé monstrum."