David Nicholls - Jeden den

Jeden den je docela příjemná knížka, napsaná takovým tempem, že na ní jejích něco 400 stran není vůbec znát, ale „Velkolepé, poutavé, chytré“, jak tvrdí Nick Hornby na zadních deskách to není. Poutavé to rozhodně je, ale do velkoleposti tomu něco schází. David Nicholls na sebe kupí jedno klišé za druhým, (počínaje touhou čerstvých absolventů změnit svět hned na první stránce), ale i když se jim v další odstavci vysměje, tak docela mu to nevěříme.





„Ve třiadvaceti letech neměl Dexter Mayhew v otázce budoucnosti o nic jasněji, než Emma Morleyová. Doufal, že se mu bude dařit, že na něj budou rodiče pyšní a že bude spát s víc než jednou ženou zároveň. Ale jak to všechno skloubit dohromady? Chtěl být ústřední postavou článků v časopisech a rád by se časem dožil retrospektivy své práce, aniž měl jasnější představu, co za práci by to mohlo být. Chtěl užívat život do krajností, ale nestál o žádné zmatky a komplikace. Chtěl žít tak, aby každá jeho fotografie, kterou by kdokoli náhodou pořídil, byla skvělá. Všechno by mělo vypadat jak se patří. A chtěl se bavit, měl by si užít spoustu zábavy – a smutku ne víc, než je nezbytně nutné.“