Pierre Bayard: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli

"Je téměř banální připomínat, že náš citový život je silně poznamenán knihami, a to již od dětství. Na náš milostný výběr mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Podíváme-li se na to však pozorněji, zjistíme, že milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav."
strana 121

Pierre Bayard ve svém velmi čtivém eseji trefně popsal úzkosti všech čtenářů, kteří, neustále váhají, jestli se mají vrhnout na ruské klasiky, nebo na poslední laureáty Pulitzerovy ceny, a kteří s hrůzou zjišťují, že zapomněli víc knih, které četli, než kolik by jim bylo milé a kolik by se jim chtělo přiznat.
A kterým se pravidelně stává, že po bedlivém přečtení Dostojeského musí tiše přihlížet debatě o posledním Pulitzerovi, protože v knihovně šáhli do špatné police.