…
Když jsem byl totiž malý velmi často jsem listoval dějinami malířstí, vyhledávaje obrazy nahých žen. Nacházel jsem jich mnoho a zprvu velmi zajímavých. Když ale zájem anatomický začal ustupovat zájmu erotickému, bohatství dějin malířství začalo ztrácet lesk. I když sama o sobě působí silně, mytologická nahota erotiku většinou postrádá. Bylo třeba hledat něco silnějšího, dneska bych řekl erotiku civilní. Ale té bylo kupodivu málo. Pro rafinovaný cynismus fontainebleauské školy jsem tehdy ještě neměl pochopení, takže zbývalo jen nějaké to koketně odhalené poprsí Tintorettovo, Raffaleova La Fournarina, Rubensova Helena Fourmentová a hlavně Goyova MAya. Ta už ovšem za něco stála. NA stránce s MAyou se dějiny malířství po čase otevíraly samy. Ale v žádné fázi mého Bukovského a mužského zrání nepřipadal mi nějka důležitý obraz Snídaně v trávě. To byla taková slabota, že i Delacroixova Svoboda vedoucí lid by toho se mnou dokázala udělat víc.“
s 31
Michael Třeštík (mimochodem manžel Heleny Třeštíkové) se zdánlivou lehkostí popisuje svá setkání s různými uměleckými díly, a mezi vysvětlováním své fascinace obrazem a živým vyprávěním historek, jak se s ním setkal, trousí na první pohled samozřejmé postřehy, trefné poznámky a natáčí čtenářům obraz ze zcela nečekaných úhlů, tak že se objevují na plátně tahy štětcem, kterých si čtenář dosud nevšiml a malířovy záměry, o kterých ani netušil.
Žádné komentáře:
Okomentovat