
Henry:
"Zima. Strašná zima. Ležím na holé zemi ve sněhu. Kde to jsem? Zkusím se posadit. Nohy mě neposlouchají. necítím je. Ležím na otevřeném prostranstcí mezi nějakými budovami a kmeny stromů. Podívám se nahoru. Uvědomím si, že je to Grantův park.
...
Vstanu. Nohy mi zbělely a ztuhly. Necítím je, nedokážu jim poručit, ale jdu, potácím se sněhem, padám, vstávám a vrávorám dál."
...
"Pomóc!" křičím, ale nikdo nepřichází. Stočím se do klubíčka u dveří, přitáhnu si kolena k bradě a obejmu nohy rukama. Nikde nikdo. Nikdo nepřichází a potom konečně, konečně mizím.
...
Clare:
"Usadím se na verandě a pokouším se začíst do Prousta. Z francoužštiny se mi začnou klížit oči. Už skoro spím, když v tom zaslechnu ránu z obývaího pokoje. Henry se svíjí na podlaze, promodralý chladem a prostydlý. "Pomoc", vypraví ze sebe s cvakajícími zuby. Rozeběhnu se k teleforu."